Svatý Antonín
Dlažkovická ulice – sv. Antonín Paduánský
Mimořádná obliba tohoto světce v protireformačním období závěrem 17. a v průběhu 18. století, k níž přispělo také působení tehdy velmi oblíbeného řádu františkánů, jehož byl předním patronem. Patrně nejstarší novostavbou kostela, zasvěceném tomuto světci v našem kraji, byl raně barokní kostel v Milešově, a od té doby jeho plastiky a obrázky zaplnily zdejší barokní krajinu i interiéry kostelů i venkovských kaplí, které mu byly často zasvěcovány.
Antonín Paduánský, současník svatého Františka z Assisi, býval pro svůj dar výřečnosti při obraně křesťanské víry, vnímán, mimo jiné, jako protějšek sv. Jana Nepomuckého ve vztahu k mlčenlivosti i výřečnosti jeho jazyka. Navíc v lebkách světců byl nalezen tělesný ostatek, který byl v barokní době považován za jazyk. Citově exaltovanému období baroka vyhovovalo i ztvárnění důvěrného vztahu s malým Ježíškem na rukou, vycházejícím z jeho jednoho vidění. Antonín Paduánský byl přímluvcem i v řadě praktických životních situací – především nelezení zapomenutých a ztracených věcí, byl patronem rodiček. Jako zajímavost uvádím, že byl i patronem a ochráncem pašeráků. Nedívejme se na toto „ povolání“ dnešníma očima. Tehdy to byl mnohdy jediný zdroj obživy chudých lidí z příhraničních oblastí.
Náš, třebenický svatý Antonín Paduánský s letopočtem 1772 , prošel svým „znovuzrozením“ v ateliéru sochaře pana Piskláka, dříve třebenického občana. Dík patří městskému úřadu. Celý parčík v Dlažkovické ulici dostal nový rozměr. Snad jenom poznámka, že celkové začlenění sochy do tohoto prostoru by zasloužilo vyřešení nejbližšího okolí, možná v podobě živého plotu.
Přejme tedy svatému Antonínu i nám všem, aby nápis na podstavci „svatý Antoníne, oroduj za nás,“ platil i do dalších, příštích dnů života nás i našich blízkých, celého našeho společenství.
Jaroslav Houdek